Nikdy by mě nenapadlo, že po 80 letech od 2.světové války se bude znovu, a to už popáté a možná i vícekrát, bojovat o Charkov.

Reportér Pastelka

Je to 100 dnů od zahájení 3.světové války, které tak zatím nikdo neříká a naštěstí v neštěstí je zatím prostorově omezená na oblast zvanou Ukrajina. V HnusoRusku dokonce za slovo война koupíte 15 let v ťurmě.

Plán HnusoRusů byl poměrně jednoduchý: ve čtvrtek tam na pozvání 99 stalinistů z Donbasu pošleme naši armádu, která bleskově obklíčí jak Banderovce u Donbasu a Krymu, tak celou východní Ukrajinu velkým obchvatem přes Kyjev. Rusové živořící pod útlakem nacistů nás budou všude radostně vítat a ukrajinská armáda se rozuteče. V sobotu pochytáme narkomany v Kyjevě, odvezeme do Kremlu a v neděli podepíšeme jejich kapitulaci. V pondělí bude konec a pak už to bude jen hon na zbylé nacisty po polích a lesech.

Ti co by případně chtěli Ukrajině pomoci, tak budou vyvalení a než se vzpamatují, nebude co zachraňovat a podporovat. Pak se budou měsíce dohadovat a vymýšlet nějaké nesmyslné sankce proti nám, které na nás nebudou mít žádný vliv a všechno bude pokračovat jako by se vůbec nic nestalo.

Jenže soudruzi z NDR udělali někde chybu.

Nejhorší věc, která se propagandistovi může stát je, že uvěří vlastní propagandě.

Reportér Pastelka

A přesně to se jim stalo.

A aj aj aj, to co dosud nikdo pořádně nevěděl, co to je, tedy Ukrajinský národ, se stal reálnou silou s reálnými cíly a reálnou světovou podporou.

A to na začátku války ani ukrajinská vláda nevěděla, zda a jak se ukrajinská armáda postaví na odpor druhé armádě světa. Teprve když se prokázala bojová morálka ukrajinců (pod heslem „Pусский военныи корабль, иди нахуй!„) vysoká, vyhlásila vláda mobilizaci.

Na frontě podpory Ukrajiny zvenčí se stala velmi důležitá věc, která zcela změnila předpoklady CarPutina a jeho party. Za normálních okolností by podpora proběhla klasicky jako dosud, tedy spíše nepodpora. Jako když jim Blbama posílal deky, aby nebylo vojákům v zákopech Donbasu zima.

Strategická chyba CarPutina byla, když v Hitlerovském projevu o neexistenci Ukrajiny vyvolal ve všech dříve okupovaných sousedech Ruska ono dežavú, že toto už jsme viděli v roce 1938 a taky 1939, kdy si Němci a Rusi rozdělovali sousední státy a národy. Navíc u bývalých satelitů SSSR vyvolal vzpomínky z let poválečných, třeba jako u nás na rok 1968. Následkem toho bylo, že Polsko, Pobaltí a Čechie se bez okolků vrhla na pomoc a podporu Ukrajiny nejen humanitární pomocí a přívětivostí k ukrajiským uprchlíkům jak by bylo běžné, ale především téměř neomezenou vojenskou podporou poskytnutím zbraní a munice v míře dosud nevídané a dříve nemyslitelné. K tomu se museli přidat i ostatní (tedy téměř všichni ostatní) podporovatelé Ukrajiny, aby nevypadali jako neschopní.

Tím získala Ukrajina velké mírové zázemí. Pokud nějaký pesimista v ruské armádě zvažoval, že se možná Banderovci nerozpadnou, mohl i tak předpokládat, že jim stejně za chvíli dojdou zdroje, především technika a munice a tím válka skončí. Vznikem evropského zázemí Ukrajiny tato možnost zmizela.

Po 14 dnech bylo jasné, že blesková válka se nekoná, počáteční postup ruské armády se zastavil s tím, že v dohledné době se nikam pořádně nepohne. Kdyby byl v Kremlu někdo při vědomí, tak by akci okamžitě zastavil a vyjednal příměří a následně konec války. V Kremlu ale nikdo při vědomí nebyl. A není.

CarPutin zmrvil všechno co mohl a ruská „Z“ armáda přivážející ruský mir se s nakreslenými znaky Z (a taky V, O a jinými) dostala do nekonečné války s ozbrojeným ukrajinským chrastím podporovaným Západem.