Štítek: Politika

Mise Lorda Runcimana a co dnes

V roce 1938 byla provedena mise lorda Runcimana k zajištění dohody mezi Německem a Československem. Lord sepsal o své cestě zprávu. A na základě svých zjištění při jednání s československou vládou a zástupci sudetských Němců doporučil třeba toto:

a) aby se představitel sudetských Němců stal stálým členem československé vlády,

(b) aby byla jmenována komise s nezávislým předsedou, která by se zabývala otázkou delimitace oblastí, které mají být převedeny k Německu, a spornými body vyplývajícími z realizace dohody, která může být uzavřena,

(c) aby byla vytvořena mezinárodní jednotka, která bude v období před převedením udržovat pořádek v okresech, které mají být převedeny, aby z těchto oblastí mohla být stažena československá policie, jak jsem již řekl, a československá armáda.

A dopadlo to pak takto nějak – kumbayaaa kumbayaaa:

No a co tu vedle máme dnes? Luhansk, Doněck a nějaké ty dvě ještě…

Kvok: To je fičák…

You are fired! A bez oběda. Tak, a máš to.

Pokračování zítra…

A co na to ve světě. V americe se mydlí., kdo má většího senila, v Moskvě přepnuli házení atomovek z Washingtonu na Paříž a Londýn, v Pekingu volali na Thaiwan, ať se chystají na oslavy sjednocení, v Evropě vydali kupu zbytečných prohlášení, na dárky pro Putina se bleskem vybraly 3 melouny a na Ukrajině hlásí, že až budou chtít přijmout Putinův mir, nepotřebují k tomu Bílý dům a zavolají rovnou do Kremlu.

RuSSká velmocenská politika

Tak už 3 roky vraždí ruSSká armáda pod vedením bezcitného psychopata z Kremlu lidi na Ukrajině. Což je zcela v souladu s ruSSkou velmocenskou poltikou.

Ta se vyznačuje tím, že základem mezinárodních vztahů není spolupráce, ale konfrontace a soupeření mezi mocenskými uskupeními vedenými vybranými velmocemi, mezi nimiž je RuSSko tou samozřejmě hlavní silou. Konfrontace a soupeření není jen otázkou ideí a ekonomiky, ale současně (a v současných ruSSkých hlavách hlavně) v oblasti vojenské a teritoriální. Tato politika přímo navazuje na období studené války z období, kdy bylo často na hraně, jestli se studená válka nepřehřeje. Vychází z pozice, že rozpad SSSR byla tragedií ruSSkého národa a tuto tragédii je co nejdříve nutno napravit, a to jakýmikoli prostředky (kde jsem to už slyšel? Že by v Německu?)

Tato politika se začala tvořit po nástupu CarPutina na pozici prezidenta RuSSka a byla definitivně prezentována na konferenci v Mnichovu 2007. (souběžně přímo u nás probíhala poměrně významná hybridní propagandistická bitva o americký radar v Brdech. Jak pravil jeden ruský generál, pokud bude radar, namíříme atomovky na Prahu (což znamená, že rakety na Prahu mířily a míří, radar neradar)).

Před útokem na Ukrajinu vytroubili do světa novou aktualizovanou vojenskou doktrinu s mírovými prostředky neproveditelnými požadavky – vše se vrátí před rok 1997. Tím si zajistili propagandistickou pozici pro další akci – útok na Ukrajinu. To jest – protože jste nesplnili naše podmínky mírového soužití, my se musíme bránit proti vaší agresi a proto za válku můžete vy sami. Souběžně rozjeli postupnou militarizaci již tak značně zmilitarizovaného státu.

Cílem je obnovení vlivu RuSSka na světové dění nejméně v rozsahu Sovětského svazu, a to jak v oblastech tehdy příslušících k SSSR, tak těch ovládaných loutkovými komunistickými vládami, v případě potřeby s přímou účastí ruSSké armády s dočasnou přítomností na jeden furt. Naposledy to jasně prezentoval CarPutin na antiamerickém sjezdu BRISC 2024, kde prohlásil, že RuSSko chce a bude ovlivňovat své okolí (tedy napadne kohokoli, kdo nebude skákat jak on píská). Optimální by bylo, kdyby amerika vypadla z Evropy a přestala se starat o evropské pomatence, které by pak bylo možno beztrestně denacifikovat.

Jaké z toho plynou možnosti mírové dohody na Ukrajině – bude v dalším pokračování.