V roce 1938 byla provedena mise lorda Runcimana k zajištění dohody mezi Německem a Československem. Lord sepsal o své cestě zprávu. A na základě svých zjištění při jednání s československou vládou a zástupci sudetských Němců doporučil třeba toto:

a) aby se představitel sudetských Němců stal stálým členem československé vlády,

(b) aby byla jmenována komise s nezávislým předsedou, která by se zabývala otázkou delimitace oblastí, které mají být převedeny k Německu, a spornými body vyplývajícími z realizace dohody, která může být uzavřena,

(c) aby byla vytvořena mezinárodní jednotka, která bude v období před převedením udržovat pořádek v okresech, které mají být převedeny, aby z těchto oblastí mohla být stažena československá policie, jak jsem již řekl, a československá armáda.

A dopadlo to pak takto nějak – kumbayaaa kumbayaaa:

No a co tu vedle máme dnes? Luhansk, Doněck a nějaké ty dvě ještě…

Bylo a taktéž nebylo.

To se jednoho krásného únorového rána před 3 roky probudil Zelený Laďa ve svém budoáru a napadlo ho, že by si mohl šňupnout. Zavolal tedy svému dýlerovi a objednal si svou dávku. Co se ale nestalo, milé děti! Zelený Laďa si spletl telefonní číslo a dovolal se do hradního sídla Rudému Laďovi.

Naštěstí Rudý Laďa má citlivou širokou duši a nemá rád, když jeho lid trpí. Nezaváhal a protože nevěří předraženým zásilkovým službám, vydal ihned pokyn k zahájení speciální dávkové operace, aby měl jistotu, že Zelený Laďa jeho dávku dostane do 3 dnů.

Naneštěstí (což je opak naštěstí) v hlubokých neprostupných lesích kolem sídla Zeleného Ladi řádí strašlivý loupežník Banďera. Rudý Laďa proto preventivně přesnými údery z draků zničil všechny Banďerovy brlohy a také jeho ptactvo i zvířectvo. Když ale povozy z dávkami pro Zeleného Laďu vjely ze všemožných směrů do lesů, vyhrnuli se na ně proradní zfetovaní banděrovci s trojzubci v rukách, propíchali jim široké duše a dávky jim sebrali.

Rudý Laďa se ale nevzdal a neúnavně celé 3 roky posílal nové povozy plné duší, spousty různých draků a snažil se projet k Zelenému Laďovi. Duše se mu ale vracely vyfouklé a měl plné ruce práce s lepením a nafukováním. Tak se alespoň přesnými údery z draků trefoval do přisluhovačů banděrovců, čímž si zajistil jejich nehynoucí vděčnost.

Mezitím u Zeleného Laďi: absťák a vidiny. Na všechny strany posílání poštovních videoholubů.

“Ja tút!”. “Trojzubce!”. “Draci!”. “Povozy!”, a jiné hlášky halekal. VideoHolubi zaplnili okna sousedních zahnívajících západních knížectví a tak zhýčkaná knížata posílaly různé trojzubce, povozy, draky a jiné vymoženosti. Vše ovšem uloupili banděrovci a strkali to do cesty širokým duším, takže dávky nikdy nedojely ke svému cíli.

A jestli neu….

…no tak ne.

Za sedmero moři, sedmero řekami a sedmero horami žil Velký Oranžový MÁG, který kvůli randálu zpoza sedmi moří nemohl usnout. Vzal do jedné ruky cukr a do druhé bič, aby bylo konečně ticho.

“Kdo to byl?”, zahulákal.

“On!”, ukázali na sebe prstem Laďové. On totiž nikdo neví, co z MÁGA vypadne, kdy a proč se bude cukrovat a kdy a proč se bude bičovat.

….a pokračování příště….