Grónsko, Panama, Kanada a jiní

Co to ten oranžový Krtek zase vymyslel, táží se vyplašená sluníčka. No co by, Svět se změnil, máme třetí světovou a k tomu partu různě velkých zahnívajících vředů a vřídku na zeměkuli a tak je třeba řešit skutečný svět a ne zmatenou sluníčkovou utopii.

Grónsko: Krtek vznesl dotaz, zda v případě výsadku zelených mužíků pořádajících lidové samopalnické referendum o připojení k RuSSku to Grónsko ubrání vojsko kralevice dánského nebo evropská komise nebo to budou muset udělat amíci sami. No a když už to zase bude na mariňácích, pak nabízí rovnou připojení k USA a emůmie se o to pak nebude muset starat.

Panama: amíci postavili průplav a kapitulant Jimmy ho Panamě předal. Jaksi ovšem zapomněl do smlouvy napsat, že američanům má zůstat něco jako zlatá akcie, což jim zajistí právo vetovat nevhodné vlastnické změny. Též mělo být zapsáno, že americká loď má přednost a slevu.

Kanada: proč není Kanada částí USA si položí každý, kdo vidí hospodářské vazby obou států. Pro začátek bude stačit něco jako celní únie a společná imigrační politika.

…no a co třeba Mexiko: uzavřít jižní hranici zdola nahoru a otevřít severní hranici shora dolů, aby nezdokumentovanci mohli plynule plynout z ameriky ven. A kdybyste moc chtěli a dobře zaplatili, můžete se stát dalším novým státem Unie a my se už o tu vašinaši jižní hranici postaráme. A o ty teroristické narkogangy taky.

….atakdále, každý dle místních problémů a podmínek, neboli formulář „Má dáti-Dal“ ve verzi „Chce-Dá“ případně „Potřebuje-Nabízí“. Formuláře „Chci-Dej“ a Potřebuji-Pošli“ se ruší.

ČR a spol.: Jó, ta svoboda slova

Tak jsme se okruhem dostali tam, kde jsme byli v roce 1989. Dokonce i rozhlasová hra tehdy vznikla. Teď by mohla vzniknout stejná hra, jen by v ní se neříkalo soudruhu a bylo by třeba trochu pozměnit, co že se smí říkat a co nesmí, aby člověk nebyl popotažen a eliminován…

Česká Roura: Rozhlasová hra Tíživé sny účetního Koláčka

Například se nesmí říkat, jak že to je s tigidy, aby člověk nebyl okamžitě vyštípán nerudnými sluníčky a profesionálními kecaly a tigidáči. Paní (nyní již minulá) místostarostka by mohla vyprávět.

1938 a praotec Chcumíra

V září 1938 byl v Mnichově oficiálně ustanoven na věčné časy praotec Chcumíra Neville Chamberlain, kterýžto podpisem smlouvy se ctihodným diktátorem Ádou ustanovil „mír pro náš věk“. Oslavován byl kdekým a navíc bratři Poláci nám hnedle dali veselé ultimátum.

Jak povídal fírer, oni totiž ti škaredí Češi utlačovali hodné němce (a aj poláky a aj maďary) a nechtěli jim dát tu autonomii a chtěli po nich, aby mluvili čésky. A taky Češi chtěli přepadnout Německo a zavést tam českou demokracii.

A rovněž fašistický předchůdce Orbána nezaváhal a osvobodil od slovenské nadvlády uhráky.

No co, nějaké málá neznámá země kdesi na východě Evropy přece nemá pro západní spojence žádný význam. A navíc utlačovali ty němce.

A tak české tanky LT38 pod velením Rommela a dalších soukmenovců vymetly frantíky a anglány až na pláže u Dunkirku, čímž byl potvrzen ten věčný mír… nebo co to bylo,

Každý nový Chcumíra by si měl dobře spočítat, zda kapitulace před požadavky bezcitného diktátora, který zrovna teď tvrdí, že už žádné další požadavky nemá, zajistí mír na věčné časy, nebo tak na půl roku.

RuSSko: Volební samoděržaviště

Ve volbách prezidenta vší Rusi a širého okolí Carputina byl prezidentem Carputinem zvolen prezident Carputin a to zvůlí skoro všech širokých ruských duší.

Neširokě ruské duše si ani nevrzly, jelikož jejich kandidáti nesplnili podmínky Carputina na kandidáta. Někteří neuspěli v testu vypadávání z oken výškových budov, jiní neuměli přistávat se sestřeleným letadlem nebo nedošli včas ze Sibiře a raději zmrzli, případně nezvládli cirkusově číslo “kulky sviští kolem hlavy”, našli se i tací, kteří se chtěli povzbudit chemickými výrobky a novičokli se.

Výroba mrtvých duší tak může nerušeně pokračovat …

Peníze? Výkaz práce.

Peníze vymysleli lidé, aby usnadnili směnu zboží. Jinak by to tady vypadalo pořád jako v povídce O kohoutkovi a slepičce. Lidé by kmitali chaoticky jako molekuly, aby našli někoho, kdo potřebuje co má jeden a současně on má to, co potřebuje druhý.

Co reprezentují peníze ve světě výměny zboží? Je to hodnota odvedené užitečné práce. Hodnota odvedené práce se určuje na trhu. Pokud se hodnota neurčí výhradně na trhu, pak výsledek neodpovidá skutečně odvedené práci a zatímco jeden získá méně, než by mohl získat na trhu, druhý může získat více, než by dostal na trhu.

Samozřejmě vyskočí otázka, co je to ten trh. Je to prostor, v němž se lidé samostatně rozhodují, jakou hodnotu požadují za svoji práci a současně se samostatně rozhodují, jakou hodnotu jsou ochotni dát za práci, kterou si chtějí zakoupit – vzniká cena práce a jejich výsledků. Jakmile „někdo“ začne určovat, co kdo na trhu může, zasahovat do tvorby cen, kdo s kým na trhu může obchodovat, nejde o trh, ale více či méně „vrchnostensky“ řízený systém určení ceny a cena takto stanovená neodpovídá skutečné hodnotě práce.

Aby byl výkaz práce stabilní, hledal se od počátku vzniku peněz způsob, jak hodnotu práce v penežní hodnotě zachovat. Nakonec se ustálil na systému kovových měn, který vzhledem k tomu, že výrobu peněz ovládly státy a jejich vládci a současně možností kovy získavat těžbou případně obírat o kovy ty, kteří je měli, nebyl ani zdaleka ideálním. Ale protože se na jedné straně těžilo a na druhé straně se mince odíraly a ztrácely, tak celkově systém jakž takž fungoval a nic lepšího se nevymyslelo.

Pak se ovšem vymyslely papírové peníze, aby se lidé nemuseli tahat s pytli kovových mincí. Aby se nový systém zavedl a lidé ho přijali, byly vydávány bankovky, které byly potvrzením, že v dané bance leží příslušné množství kovu. Předpokládalo se, že množství kovu napsané na bankovce odpovídá množství kovu v sejfu. Jako správný kov se ujalo zlato a původně i stříbro. Pokud chtěl někdo půjčit peníze, pak potřeboval najít jiného, kdo měl potřebné mince nebo bankovky a byl ochoten mu je zapůjčit. Třeba Harpagon. Pokud nastaly problémy se splácením dluhu, pak měl problém jen půjčující Harpagon.

Když se systém jako bezpečný ujal, vymyslel nějaký chytrolín úpravu, zvanou částečné rezervy. To umožnilo vydávat bankovky na práci, která teprve bude provedena. Nebude potřeba Harpagona, půjčovat se bude jednoduše u bank a bude možné financovat i takové věci, které by Harpagon nikdy nepodpořil. Až bude daná práce provedena, bankovky se vrátí do banky a kromě malého navýšení hodnoty za nové více hodnotné práce se nic nezmění. V Anglii proběhl tehdy i nějaký soud, který měl zakázat existenci nekrytých peněz, ale neuspěl. Naopak se postupně vytvořila centrální banka provázaná se státem. Nevýhodou, která se záhy ukázala, bylo to, že v případě problémů s dluhem nemá problém jen půjčující banka, ale všichni, kteří v ní měli uložené peníze a po všeobecném rozšíření tohoto systému měl problém kde kdo – nastalo období ekonomických růstů následovaných ekonomickými krizemi.

Zatím ale „pořád dobré“. Až na půjčování státu vesměs pro válčení se banky snažily půjčovat smysluplně a ty, kterým se to nepovedlo, pak zbankrotovaly, protože neměly na vydané papírky kovové pokrytí, což se většinou projevilo vcelku brzy.

Větší problém nastal ve chvíli, kdy se tisku papírových peněz ujmul stát. Typickým případem státní papírové inflace a následného rozvratu společnosti je revoluční Francie. Popsáno je to podrobně v práci fiat money inflation in france (česká verze). Francii pak „zachránil“ Napoleon, který se vydal na loupeživou anabázi po Evropě.

Státu nikdy nestačí existující peníze a proto tiskne až do chvíle, kdy zbankrotuje. Ale „pořád dobré“ – krytí peněz kovem bylo stále považováno za správné. Hodnoty z výkazů práce se většinou nespravedlivě přesypaly, ale nové peníze měly vždy zase alespoň na nějaký čas jakousi hodnotu a ekonomika se postupně oživila a hlavně pořád existovaly a používaly se i kovové peníze, takže bylo s čím srovnávat a kde uchovávat hodnotu práce.

Katastrofa nastala ve chvíli, kdy se přestalo považovat krytí hodnoty tištěných peněz kovem za správné a vyrojily se nové inovativní verze tištění peněz bez potřeby krytí kovem – zlatem. Tato situace nastala za a po první světové válce, kdy se prohnaly Evropou inflační vlny s neblahými důsledky na dotčené i nedotčené státy, třeba v Rusku a výkladní skříní hyperinflace se stalo Německo.

Po „výborných“ výsledcích neomezeného tisku státních peněz se některé státy snažily vrátit ke zlatu. Bohužel za mořem „se tisklo a tisklo až se dotisklo“ a vyrobili krach na burze a protože už ani tam nebyl kapitalismus kapitalismem, tak vláda se rozhodla, že zabrání rozšíření krize. Tím zajistila její trvání až do dalších voleb roce 1933, kdy si tam navolili socialistu FDR, který New Deal-em zajistil její trvání až do nové světové války. Ke čtení Šíma – Trh v čase a prostoru a pro dlouhé zimní anglické večery Rothbard – Americas Great Depression. FRD pak dorazil USA především tím, že zlikvidoval úspory obyvatelstva a nahradil je státními penězi – narušil zlatý standard, nařídil povinný výkup zlata za papírové dolary za jednu nařízenou cenu a když to všechno vykoupil, devalvoval dolar téměř na polovinu – a tím zničil domácí spotřebitelskou poptávku a investiční aktivitu. Místní dodnes oslavovaní experti obdobně dorazili ČSR v roce 1934 (a 1936), kdy devalvovali korunu.

Za druhé světové války a i po ní se hojně tisklo kde všude. Protože nevěděli, co s tím, tak vymysleli systém, kdy krytý zlatem byl dolar a ostatní hlavní měny ne – Breton-Woods. Systém se samozřejmě rozsypal, protože nejde mít jednu pevnou měnu, kolem které ostatní tisknou jako diví. Pak je všeobecná snaha mít doma jen tu jednu pevnou měnu a hlavně to zlato. Ostatní peníze pak mít co nejkratší dobu nebo raději nemít, neboli natisknu si frantíky, ty vyměním za dolary a dolary za zlato a jsem za vodou. Takový systém nemohly ustát ani USA, navíc zamotané do války ve Vietnamu a tak to Nixon v roce 1971 skrečoval a bylo definitivně po krytí peněz zlatem.

Od té doby papírky nejsou kryté ničím. Co tedy dělá jejich hodnotu? Je to práce za daný papírek odvedená. Peníze jsou tedy výkazem práce. Jinak by nebylo možné je používat jako platidlo, protože by neměly žádnou reálnou a tím pádem ani směnou hodnotu. Jako malý bonus jsou dnešní papírky vyrobené tak, aby je nebylo možné jednoduše falšovat mezi lidem.

No a peníze v počítači, ty nemají ani ten malý bonus. Přesto jsou to pořád platné peníze, protože jsou státem nařízené jako zákonné platidlo a není nic, čím by je šlo v současné politickém prostředí nahradit, protože všem státům tento stav, kdy si mohou natisknout co je podle nich potřeba, vyhovuje.

Snižování hodnoty peněz tiskem peněz nekrytých odvedenou prací je další příběh…


Mráz přichází z Kremlu – verze 2022, aneb když Ivan střílí do Vasila

Nikdy by mě nenapadlo, že po 80 letech od 2.světové války se bude znovu, a to už popáté a možná i vícekrát, bojovat o Charkov.

Reportér Pastelka

Je to 100 dnů od zahájení 3.světové války, které tak zatím nikdo neříká a naštěstí v neštěstí je zatím prostorově omezená na oblast zvanou Ukrajina. V HnusoRusku dokonce za slovo война koupíte 15 let v ťurmě.

Odporná parta prolhaných (s Krymem nemáme nic, to zelení mužíci, s Donbasem nemáme nic, to oni si svařují tanky a Buky v garážích, letadlo jsme nesestřelili, na Ukrajinu nezaútočíme…) kágébáků ovládající Rusko z Kremlu se rozhodla, že obsadí Ukrajinu. Nejdřív v Hitlerovském projevu CarPutin Ukrajinu a Ukrajince vyrušil, pak vyhlásil vojenskou operaci k záchraně Rusů na západě, tedy denacifikaci Ukrajinců a demilitarizaci prostoru, kterému se zcela mylně říká Ukrajina. Kdo se nám postaví, toho rozdrtíme. Jo, a vzdejte se, nic se vám nestane.

Plán HnusoRusů byl poměrně jednoduchý: ve čtvrtek tam na pozvání 99 stalinistů z Donbasu pošleme naši armádu, která bleskově obklíčí jak Banderovce u Donbasu a Krymu, tak celou východní Ukrajinu velkým obchvatem přes Kyjev. Rusové živořící pod útlakem nacistů nás budou všude radostně vítat a ukrajinská armáda se rozuteče. V sobotu pochytáme narkomany v Kyjevě, odvezeme do Kremlu a v neděli podepíšeme jejich kapitulaci. V pondělí bude konec a pak už to bude jen hon na zbylé nacisty po polích a lesech.

Ti co by případně chtěli Ukrajině pomoci, tak budou vyvalení a než se vzpamatují, nebude co zachraňovat a podporovat. Pak se budou měsíce dohadovat a vymýšlet nějaké nesmyslné sankce proti nám, které na nás nebudou mít žádný vliv a všechno bude pokračovat jako by se vůbec nic nestalo.

Jenže soudruzi z NDR udělali někde chybu.

Nejhorší věc, která se propagandistovi může stát je, že uvěří vlastní propagandě.

Reportér Pastelka

A přesně to se jim stalo.

Ukrajinská armáda se nerozutekla a ukrajinci se rozhodli bojovat proti ruským nacistům na každém kilometru, tak jak kdysi v Bulharsku bojovali proti německým nacistům ve slavném seriálu „Najdete nás na každém kilometru, odtud až na kraj světa„. Až na vyjímky ruské okupanty nikdo nevítal a ruští ukrajinci se vůbec neradovali z toho, že jim domy a města rozstříleli ruští bojovníci proti fašismu. Narkomani z Kyjeva neprchli, ale naopak zůstali a tím výrazně podpořili vůli ukrajinců k obraně vlasti.

A aj aj aj, to co dosud nikdo pořádně nevěděl, co to je, tedy Ukrajinský národ, se stal reálnou silou s reálnými cíly a reálnou světovou podporou.

A to na začátku války ani ukrajinská vláda nevěděla, zda a jak se ukrajinská armáda postaví na odpor druhé armádě světa. Teprve když se prokázala bojová morálka ukrajinců (pod heslemPусский военныи корабль, иди нахуй!„) vysoká, vyhlásila vláda mobilizaci.

Na frontě podpory Ukrajiny zvenčí se stala velmi důležitá věc, která zcela změnila předpoklady CarPutina a jeho party. Za normálních okolností by podpora proběhla klasicky jako dosud, tedy spíše nepodpora. Jako když jim Blbama posílal deky, aby nebylo vojákům v zákopech Donbasu zima.

Strategická chyba CarPutina byla, když v Hitlerovském projevu o neexistenci Ukrajiny vyvolal ve všech dříve okupovaných sousedech Ruska ono dežavú, že toto už jsme viděli v roce 1938 a taky 1939, kdy si Němci a Rusi rozdělovali sousední státy a národy. Navíc u bývalých satelitů SSSR vyvolal vzpomínky z let poválečných, třeba jako u nás na rok 1968. Následkem toho bylo, že Polsko, Pobaltí a Čechie se bez okolků vrhla na pomoc a podporu Ukrajiny nejen humanitární pomocí a přívětivostí k ukrajiským uprchlíkům jak by bylo běžné, ale především téměř neomezenou vojenskou podporou poskytnutím zbraní a munice v míře dosud nevídané a dříve nemyslitelné. K tomu se museli přidat i ostatní (tedy téměř všichni ostatní) podporovatelé Ukrajiny, aby nevypadali jako neschopní.

Tím získala Ukrajina velké mírové zázemí. Pokud nějaký pesimista v ruské armádě zvažoval, že se možná Banderovci nerozpadnou, mohl i tak předpokládat, že jim stejně za chvíli dojdou zdroje, především technika a munice a tím válka skončí. Vznikem evropského zázemí Ukrajiny tato možnost zmizela.

Po 14 dnech bylo jasné, že blesková válka se nekoná, počáteční postup ruské armády se zastavil s tím, že v dohledné době se nikam pořádně nepohne. Kdyby byl v Kremlu někdo při vědomí, tak by akci okamžitě zastavil a vyjednal příměří a následně konec války. V Kremlu ale nikdo při vědomí nebyl. A není.

CarPutin zmrvil všechno co mohl a ruská „Z“ armáda přivážející ruský mir se s nakreslenými znaky Z (a taky V, O a jinými) dostala do nekonečné války s ozbrojeným ukrajinským chrastím podporovaným Západem.